Koupím soukromí

Pondělí v 9:33 | Rebek |  Téma týdne
Byli prázdniny a já si užívala čas doma. Jinak zůstávám na koleji. A jak jsem byla doma, tak jsem měla od lidí klid. Bydlím s rodiči a sourozence nemám. Jako introvertovi mi to vlastně celkem vyhovuje. Jenže co se nestane, že. Prázdniny skončí a já se musím vrátit na kolej. Prvně to vypadá, že jsem na patře snad sama. Nikde nikdo a klid. Večer se ale z kuchyně začnou ozývat zvuky. Kdo je sakra v kuchyni, vždyť tu se mnou bydlí jen 3 nebo 4 další holky, moje spolubydlící tu očividně není a ten zbytek se mezi sebou moc nebaví. Že by nějaká návštěva? Možná. Moc to neřeším a jdu spát. Ráno se probudím asi v devět hodin, ale nechce se mi vstávat. Proč taky, dnes není škola. Tak se otočím ke zdi a se zavřenýma očima přemýšlím, co se mi zdálo, ale v tu chvíli na pokoj vtrhne moje spolubydlící a s výrazem "co tady sakra děláš", který jsem viděla přes celý pokoj i přes to, že na sobě nemám brýle, mi říká "ahoj". No skvěle. Takže žádný klid a žádné soukromí. Kdyby aspoň byla moje kamarádka, ale my se nebavíme. Holčina je introvertka a kdykoliv jsme spolu na pokoji, tak má sluchátka na uších a kouká na nějaké seriály. A já, taky jako introvertka, s tím moc nenadělám. No, snad tu nebude o víkend, aby mi zase nerušila Šabat...
 

Bar micva

Pondělí v 8:06 | Rebeka |  Jidiškajt
Myslím, že bar micva (בר מצווה) je celkem známý pojem i mezi gojim (tedy nežidy). Nakonec objevil se třeba i v Simpsonových nebo Futuramě. Tipla bych si, že většina z vás si pod tím představí nějakou oslavu. A vlastně ano, svým způsobem to oslava je. "Bar micva" znamená v hebrejštině "syn přikázání".
Malá žíďátka (výraz z knížky Romeo, Julie a tma - doporučuji) se učí hebrejsky už třeba od tří let a také pomalu začínají studovat tóru. Ale nejsou členy židovské komunity dokud nemají bar micva. Pro kluky to většinou znamená, že první Šabat po jejich třináctých narozeninách se konečně stanou plnohodnotnými židy. Jenže... Co to znamená?

Stromečkem?

1. ledna 2020 v 13:06 | Rebeka |  Téma týdne
My stromeček nemáme a Vánoce neslavíme, ale víte jak, západní kultura je mocná a dosahuje všude. A tak už se montuje i do naší Chanuky Smějící se. Děti vidí svoje křesťanské a ateistické spolužáky a kamarády dostávat dárečky a chtějí taky, samozřejmě! Tyjo, víte jak mě štvalo, když se spolužáci vždycky bavili, co dostali k Vánocům a pak se ptali mě a já jen "no, my Vánoce neslavíme, takže ani nedáváme dárky pod stromeček".
Ale k tomu jsem se chtěla dostat, že v některých rodinách se rozběhla taková tradice, že se dávají dárky na Chanuku, každý den jeden. Protože proč ne, dárky jsou super. A i když tohle v naší rodině nepraktikujeme, tak si umím představit, jaké to má výhody třeba oproti Vánocům. Když se první den netrefíte s dárkem, tak potom máte ještě dalších 7 dní na to, to napravit.

Jo, mimochodem, mám dotaz ohledně Vánoc a Nového roku. Křesťanský kalendář má počítat roky od narození Ježíše, že? No ale Vánoce mají oslavovat jeho narození. Proč jsou to dva různé datumy?
 


Životní cíl

3. července 2018 v 22:49 | Rebeka |  Téma týdne
Nakonec, proč si trochu nezafilosofovat, když už se tu přes měsíc neobjevila ani čárka...

Životní cíl, to je vlastně zajímavá teorie. Jistě každý z nás máme nějaký ten cíl, nebo alespoň sen, který byhom chtěli, aby stal reálným. Někteří z nás sní o skvělé prácí, někteří o cestování, no a ti nejmenší třeba o domácím mazlíčkovi. Ale o čem vlastně sním já?

Nedávno jsem se bavila s kamarádkou a dostaly jsme se do takového zvláštního tématu. Trochu jsme diskutovaly komunismus a protože já jsem poněkud levicově smýšlející člověk, tak byla naše debata celkem zajímavá. Až mi nakonec kamarádka položila otázku, jak si vlastně představuju svobodu. A to mi nasadilo brouka do hlavy. Nojo, co je to vlastě svoboda?

Šavuot

20. května 2018 v 9:33 | Rebeka |  Jidiškajt
Dnes je 6. sivan a to znamená co? No přece to, že začíná Šavuot!

Tenhle svátek navazuje na Pesach. První den se začne počítat a když napočítáte 50 dní, tadá, je tu Šavuot. Ten má vlastně oslavovat to, že nám byla dána Tóra. Slovo Šavuot, v hebrejštině שבועות znamená týdny a je to vlastně těch 7 týdnů, během kterých se Izraelité dostali z Egypta k hoře Sinaj, kde dostali deset přikázání.


Svátek trvá dva dny a protože v judismu den začíná se západem slunce, tak i dvě noci. Je zvykem, že první noc zůstaneme vzhůru a studujeme Tóru. Jinak to má v podstatě podobná pravidla jako Šabat, takže žádná práce a tak. Máme i nějaká typická jídla, převažují mléčné výrobky, sýry, jogurty, zmrzlina, pudink, no znáte to. Jako zajímavost bych ráda zmínila sýrové palačinky, na které jsem ale v češtině nenašla recept, tak třeba vám ho ukážu jindy Smějící se.
Typický je také med, například medové koláčky.
Proč právě mléko a med? No protože Izrael je země mlékem a strdím oplývající. (Kdepak se to ten váš Praotec Čech inspiroval? Mrkající)
No a další tradice je čtení knihy Rút.

Nějak už nevím co víc k tomu říct, takže jestli máte dotazy, určitě se ptejte v komentářích.

Bombardování (TT)

20. dubna 2018 v 13:22 | Rebeka |  Téma týdne
Když zavřu oči, zase to cítím. Ten strach, tu bezmoc. Prosím, už nikdy tohle nechci zažít... Ani ve snu.

Byla jsem v Izraeli a s několika kamarády jsme se rozhodli, že si uděláme výlet. Jeli jsme autem, já seděla vepředu vedle řidiče a za námi seděly dvě moje kamarádky.
Najednou jsem si všimla, že poznávací značky u aut, které míjíme, vypadají jinak. To přece... Ale ano, jsou palestinské! Je to celkem risk, s izraelským autem jet do Palestiny. Slyšela jsem o případech, kdy Palestinci napadli nějaké turisty jen proto, že byli v autě s izraelskou poznávací značkou. Nakláním se dozadu a šeptám kamarádce: ,,Bojím se!"
,,Já také," odpovídá mi. Přesto na sobě nedáváme nic znát, nakonec, může to být zajímavé, vidět, jak život vypadá na druhé straně.

Pesach

25. března 2018 v 16:33 | Rebeka |  Jidiškajt
Pesach se blíží a jelikož je to jeden z našich nejdůležitějších svátků, myslím, že bych měla konečně překonat svou lenost a něco tu o něm napsat.

Pesach je jeden z nejstarších svátků, protože o něm mluví už Exodus. A aby taky ne, když právě ten exodus, tedy vysvobození z Egyptkého zajetí, oslavuje. Trvá osm dní, první dva a poslední dva jsou skutečně svátky, takže vypadají zhruba jako Šabat. Ty dny mezi tím jsou tak půl napůl, že třeba můžeme dělat nějaké věci, které se o Šabatu nesmí, ale třeba během modlitby říkáme víc požehnání a tak různě. Svátek začíná 15. nisanu a končí 22. nisanu. (Myslíte, že se výrobci aut ispirovali názven židovského měsíce nebo to je jen náhoda? Smějící se)


Žádost

19. března 2018 v 19:24 | Rebeka
Přestaňte mi sem psát reklamy na viagru. Děkuji.

Život ve vzpomínkách

16. března 2018 v 14:05 | Rebeka |  Téma týdne
Právě jsem se po několika týdnech neaktivity rozhodla, že se potřebuji vypsat. A téma "život ve vzpomínkách" vlastně krásně vystihuje to, o čem chci mluvit. Je to až jakási podivná náhoda, osud, jako by mi něco říkalo "ano, tohle si nesmíš nechat pro sebe". Nenechám tedy.

Jelikož tohle bude jakási úvaha, monolog, kde budu uvažot nad tím, jak se současnost dívá na minulost, dovolte mi začít otázkou.

Měli bychom žít ve vzpomínkách?

Minipříběh

16. února 2018 v 15:18 | Rebeka |  Plané řeči
,,Izáku, nemůžeme tady už zůstat!" doléhala opět Sára na svého manžela.
,,Tohle jsme si už vysmětlovali, Sáro, nemáme peníze na to, abychom někam šli. Ale i kdybychom je měli, kam chceš jít? Na západ nemůžeme, Němci by nás hned poslali do koncentráku."
,,Myslím, že bys měl něco vědět..." Sára se odmlčela, podívala se na Izáka a povzdechla si, ,,čekám miminko."
,,Cože, ty..?"
,,Ano. A tohle není místo, kde chci aby naše děťáko vyrůstalo."
,,Dobře, Sáro. Utečeme do Ameriky. Ale Sáro-" Izák ji chytil za ruku, ,,bude to nebezpečné."
...
O několik týdnů později, když už manželé Millerovi byli hluboko v Říši při své cestě na západ, zastavil je příslušník gestapa. Byla hluboká noc, nikdy necestovali přes necestovali.
Policista po nich chtěl občanskou legitimaci, kterou samozřejmě neměli a také slyšel, že mluví německy s přízvukem.
,,Půjdete teď se mnou..."

Kam dál