Osvětim

12. listopadu 2017 v 12:25 | Rebeka |  Poezie
A tak tu sedím, jsem tu sama
Venku prší, je tma, končí Šabat
A tak tu sedím obklopena lidmi
Cítím se sama víc než kdy jindy

Už nemůžu vstát, neudělám krok
Nevím, který je den, měsíc a rok
Už nemůžu vstát a tak tu jen sedím
Vlastně už nerozeznám, zda sním či bdím

Klepu se celá, to asi zimnice
Myšlenky na popel mých blízkých v rybníce
Klepu se celá, už nechci hrát
Konec hry, vysvobozením je ostnatý drát.



Co tím chtěl básník říci?
A tak tu sedím, jsem tu sama
Venku prší, je tma, končí Šabat
V táborech samozřejmě nikoho nezajímalo, jestli je Šabat nebo ne, makalo se každý den.

A tak tu sedím obklopena lidmi
Cítím se sama víc než kdy jindy
I když je kolem ní spoustu lidí, nemá zde rodinu ani přátele a proto se cítí sama.

Už nemůžu vstát, neudělám krok
Nevím, který je den, měsíc a rok
Nemůže vztát, je slabá, upracovaná a vyhladovělá a ztrácí pojem o čase.

Už nemůžu vstát a tak tu jen sedím
Vlastně už nerozeznám, zda sním či bdím
Pokud spí, má noční můry, ale život sám je teď noční můra.

Klepu se celá, to asi zimnice
Myšlenky na popel mých blízkých v rybníce
Když v Osvětimi spálili těla těch, které poslali do plynu, sypali jejich popel do rybníka, který byl blízko u tábora.

Klepu se celá, už nechci hrát
Konec hry, vysvobozením je ostnatý drát.
Myšlenky na sebevraždu. Ostnatý drát byl pod proudem, spoustu vězňů se rozhodlo dobrovolně ukončit svůj život tímto způsobem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 12. listopadu 2017 v 23:09 | Reagovat

Velice smutné......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama