Osvětim II (báseň)

27. listopadu 2017 v 18:20 | Rebeka |  Poezie
Život z nás pomalu prchá
Když naším strašákem je sprcha
A naší spásou věci mrtvých
A to starých i mladých
Oni se už zimou netřesou
A hlad v sobě nenesou
Co ale zbývá nám?
Nevím, co dělat mám
Totiž práce je vždy dost
Jak ale znovu cítit radost?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 27. listopadu 2017 v 18:57 | Reagovat

Děsivé :-(

2 Chiméra Chiméra | 28. listopadu 2017 v 23:23 | Reagovat

Pochmúrne ale pekné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama