Minipříběh

16. února 2018 v 15:18 | Rebeka |  Plané řeči
,,Izáku, nemůžeme tady už zůstat!" doléhala opět Sára na svého manžela.
,,Tohle jsme si už vysmětlovali, Sáro, nemáme peníze na to, abychom někam šli. Ale i kdybychom je měli, kam chceš jít? Na západ nemůžeme, Němci by nás hned poslali do koncentráku."
,,Myslím, že bys měl něco vědět..." Sára se odmlčela, podívala se na Izáka a povzdechla si, ,,čekám miminko."
,,Cože, ty..?"
,,Ano. A tohle není místo, kde chci aby naše děťáko vyrůstalo."
,,Dobře, Sáro. Utečeme do Ameriky. Ale Sáro-" Izák ji chytil za ruku, ,,bude to nebezpečné."
...
O několik týdnů později, když už manželé Millerovi byli hluboko v Říši při své cestě na západ, zastavil je příslušník gestapa. Byla hluboká noc, nikdy necestovali přes necestovali.
Policista po nich chtěl občanskou legitimaci, kterou samozřejmě neměli a také slyšel, že mluví německy s přízvukem.
,,Půjdete teď se mnou..."


...
Millerovi nedokázali utajit, že jsou Židé, což vedlo k tomu, že byli společně s ostatními přvezeni ve vagonech pro dobytek do Osvětimi. Před vstupem do tábora byly koleje, po kterých přicházeli. Byli rozděleni: Izák šel s muži a Sára se ženami. Někteří byli posláni doprava a jiní doleva. Oba, Sára i Izák si byli téměř jisti, že tohle je jejich konec.
...
,,Izáku?" zašeptala Sára, když šílený doktor přivedl vyhublého muže, který se vzdáleně podobal jejímu manželovi.
,,Jsem to já, Sáro," odpověděl.
,,Gratuluji," řekl šílený doktor, ,,jako jediní teď máte možnost opustit tento překrásný tábor," smál se, ,,jak by se vám líbil výlet na jih naší krásné země, do Alp?"
Millerovi se na sebe podívali. Stali se součástí jednoho šíleného experimentu jednoho šíleného doktora.
...
,,Je mi hrozná zima."
,,Mě také, Sáro. Nevím, co si od toho slibují. Vysadí nás na nějakém ledovci a..."
,,Žádné ,a', tohle je konec, umrzneme tady," vzlykala, ,,široko daleko není ani noha, jen led a sníh. Jsme tu sami."
,,Izák vzal její ruce do svých: ,,Ne Sáro. Copak jsi zapomněla? Žid není nikdy sám," podíval se směrem k jasně modrému nebi.
Sára prikývla. Začali se společně modlit: ,,Baruch ata Adonaj..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 17. února 2018 v 9:17 | Reagovat

Za každým, za války, zmařeným životem se ukrývá osobní příběh. Na osudech jednotlivých lidí si lze nejlépe uvědomit, jaké to byla hrůza a beznaděj. Ale Izák měl pravdu. Věřící není nikdy sám.

2 Eliss Eliss | Web | 17. února 2018 v 16:21 | Reagovat

Je strašné, jak se za války chovali k židům :-(

3 Rebeka Rebeka | E-mail | Web | 18. února 2018 v 22:34 | Reagovat

[1]:

[2]:

Holky, je to vymyšlené. Nikdy jsem neslyšela, že by někoho poslali z Osvětimi do Alp a asi je to trochu i blbost. Ale baví mě psát na tohle téma smyšlené příběhy.

4 A. S. Pergill A. S. Pergill | Web | 20. února 2018 v 13:49 | Reagovat

Nemůžeš vymyslet nic tak zlého, co by nacisté v reálu nedělali:
Podobné pokusy s částečným umrznutím pokusných osob a následným kříšením nacisté na Židech (a nejen na nich) dělali. Zmiňuje to ve svých knížkách P. Bergier, který něčím podobným také prošel (byť v jeho případě nešlo o pokusy, ale o mučení chladem).

Není úplně jasné, o co nacistům při těch pokusech šlo.
Mohlo jít o výzkum péče o podchlazené vojáky (při plánovaném dobývání studených oblastí SSSR).
Mohlo se ale jednat o nějaké předchůdce metod zchlazování raněných, které později zavedly jak NATO tak Varšavská smlouva (zchlazením těla se prodlouží doba, během níž musí být raněný voják ošetřen, nebo by zemřel, takže je možný např. transport na větší vzdálenosti nebo zavedení delších čekacích dob v polní nemocnici).

Nicméně takovéto pokusy na zdravých nedobrovolnících jsou jednoznačně hodnoceny jako nepřípustné.

5 Rebeka Rebeka | E-mail | Web | 22. února 2018 v 22:25 | Reagovat

[4]: O mučení chladem vím, ale o těch pokusech jsem nevěděla. Děkuju za informace. Každopádně je to hrozné :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama